Veronika je mladá fotografka zo susedného Česka. Okrem toho, že trávi veľa času vo svojom štúdiu, organizuje workshopy, miluje dobrú kávu a hovorí po taliansky, taktiež fotí na film. V Taliansku, kde žila pol roka, stihla zorganizovať dve výstavy. Jej tvorba je veľmi pekná.

Inšpirovala ma fotiť s cieľom. Pracovať na konkrétnom projekte a vytvárať niečo, čo robí radosť nie len mne, ale aj iným v mojom okolí. Preto som sa jej spýtal, či by nemala záujem s nami spraviť menší rozhovor, v ktorom by nám priblížila kým je, čo robí a prečo to robí. Veronika súhlasila! 🙂

Ahoj Veronika! Prosím, povedz nám o sebe niečo viac

Ahoj, jmenuji se Veronika, je mi 29 let a bydlím v Brně. Na film jsem začala fotit už v dětství, v té době byl jen film, takže nebylo moc na výběr :).  Můj první SLR foťák jsem dostala od svého nevlastního otce (který jej měl od roku 1989), když jsem začala studovat analogovou fotku na střední škole. Byl to Canon EOS 650, používám ho do teď a pořád patří mezi moje nejoblíbenější foťáky.

Kedy si sa fotografovaniu začala venovať viac?

Myslím, že vše začalo když jsem chodila na ZUŠ-ku, milovala jsem kreslení, grafiku, keramiku, ale pořád jakoby mi něco chybělo. Líbí se mi tvořit a dokážu ocenit umění, ale pamatuji si, jak pro mě bylo těžké vyjádřit své emoce a sdílet můj pohled na svět. Pořád jsem hledala “to moje” až jsem jednou dostala do ruky foťák. S fotkou se všechno změnilo.

Prečo si “zostala” pri fotení na film? V čom je pre teba iný než digitál?

Proces focení je pro mě podobný, ať už fotím na digitál nebo na film, než udělám fotku tak o ní přemýšlím. Ale film mě učí jak zpomalit, poskytuje mi hlubší spojení s foceným subjektem, protože netříštím svoji pozornost mezi focení a neustálou kontrolu displaye. Analog mi taky dává příležitost pracovat rukama, vytvářet něco opravdového, to je pro mě důležité. Mám pocit, že díky fyzické přítomnosti negativů vytvářím konkrétní dílo. Jsem více v přítomném okamžiku a učím se trpělivosti.

Zvykneš si aj vyvolávať svoje negatívy?

Ano, všechny černobílé filmy si vyvolávám sama, právě v caffenolu. I já se občas přistihnu, že pořád čekám na dokonalé načasování a tak mi dlouho trvalo než jsem začala sama vyvolávat. Nemám možnost mít temnou komoru a kvůli tomu jsem měla takové to nastavení “všechno nebo nic” až mi došlo, že to je hloupost. Můžu dělat to, co mě baví i s tím, co mám. No a pak jsem objevila caffenol a připadalo mi vše ještě jednodužší. Používám klasický fotorukáv, protože film jde vyvolat i mimo temnou komoru a filmy skenuju. Není to dokonalé a jednou bych ráda měla svůj prostor, ale zatím mi to stačí. A o to jde.

Caffenol! Perfektné! Prečo práve Caffenol?

Když jsem zjistila, že je možné vyvolat film v instantní kávě a omezit tak použití chemikálií, hned mě to nadchlo a chtěla jsem to vyzkoušet. Dokonce v něm myslím můžeš vyvolat barevný film (jen se vyvolá černobíle). Myslím, že jsem nikdy neměla strach o to, jak film vyjde, ale chtěla jsem experimentovat, sehnala jsem si tedy vše potřebné a začala testovat. Hodně mi taky pomohli fotografové v Caffenol facebookové skupině s různými recepty a vychytávkami.

Tato metoda mě hodně baví. Fakt, že můžeš nahradit vývojku něčím ekologickým je úžasný. A přináší super výsledky. Chápu, že s klasickou vývojkou můžeš mít proces více pod kontrolou a výsledek může být kvalitnější, ale mně se ta nedokonalost analogu líbí a výhody caffenolu u mě určitě převažují.

Někdy mám tendence si práci zjednodušovat a zase navážu na tu dokonalost, (možná bych to neměla říkat) ale místo přerušovače používám vodu, místo smáčedla jar a místo vývojky caffenol. A funguje to skvěle :).

Čo fotíš na film najradšej? Máš svoj vyhradený žáner?

Nejvíce mi sedí dokumentární fotka a portréty.

Viem, že jeden z tvojich projektov je zameraný práve na portréty. Povedz nám o ňom viac.

Můj analogový projekt s názvem Women, je soubor černobílých portrétů, k oslavě všech krásných a silných žen, které ve svém životě potkávám. Miluji fotografování žen a je mi ctí, že s nimi můžu trávit svůj čas. Tímto projektem se taky snažím zkoumat estetické pojetí subjektivní a objektivní krásy. Vnímání krásy je zajímavý jev, a proto jsem se rozhodla tento jev prozkoumat jako součást mé fotografické práce. Obecně lze říct, že univerzální definice krásy je nemožná, protože jde o tak abstraktní a zároveň subjektivní pojem. Tyto ženské portréty jsou výpovědí pravdy. Pravdy, že každá žena je krásná a každá je jedinečná. Snažím se tímto taky ocenit ženskou rozmanitost, která je ve své podstatě dokonalá.

Čo bolo impulzom k tomuto projektu?

Mám ráda reálné emoce, reálné lidi a tímto projektem jsem chtěla ukázat, že každá žena je krásná když je sama sebou. Věřím, že každý by se měl ve svém těle cítit dobře a jsem šťastná, pokud v tom můžu někomu jen trošku pomoci. Proto fotím ženy v jejich přirozené kráse, před tmavým pozadím, bez nějakých zkrášlujících efektů. A největší odměnou mi jsou poděkování a zprávy, že se konečně líbí samy sobě, že jsem dokázala zachytit, co mají uvnitř. To mi potom celý projekt dává smysl :).

Ako hľadáš svoje “modelky”?

Nejdříve jsem oslovila kamarádky a pak se začali ozývat jejich kamaradky atd. Pak mi začali psát slečny, které viděli fotky na Facebooku. Takze to funguje vlastně na doporučení a nemusím jse ani namáhat hledat :).

Mnohí na film fotia pre jeho estetickú stránku, pre jeho “zvláštnu moc” zlepšiť ich fotografické schopnosti. V čom film pomáha tebe?

Film má zvláštní způsob, jak odhalit jedinečné okamžiky, pomáhá mi zpomalit a uvědomit si, co je důležité. Je to pro mě cesta jak dělat to, co mě baví, po svém. Fotím hodně intuitivně, nemám v hlavě hotovou fotku a při focení na film mám pocit, že se nemusím přizpůsobovat.

Čo pre teba robí dobrú fotku skutočne dobrou?

Podle mě dobrá fotka vyvolává emoce, otázky..ať už negativní nebo pozitivní, ale přinutí tě se zastavit, jít blíž, přemýšlet, třeba i nadávat :). Já ji vždycky poznám podle toho, že bych si ji pověsila na zeď.

Aký gear používaš? Máš nejaké obľúbené “combo”?

Asi nejradši mám svůj Rolleiflex 3.5F. Dál používám Canon EOS 650, Canon A1 a instax :). Nejčastěji fotím na filmy Fomapan 100 a 400, Ilfordy a z barevných Kodak Portra, Fuji 400H nebo Kodak 200.
Nejsem sběratel foťáků, všechny co mám, taky používám. Ráda bych ale svoji výbavu rozšířila o Hasselblad 500C a Konicu Hexar AF :).

Lisabon, Portugalsko. Konica Hexar AF + Kodak ColorPlus 200 © Veronika Nöhrer

Ktorý film by si hodnotila ako ten “tvoj”?

Určitě svitkový Fomapan 400, je to taková moje (cenově dostupná) stálice a líbí se mi jeho výsledky s Caffenolem.

Čo alebo kto ťa inšpiruje? Kde hľadáš inšpiráciu?

Inspiraci vyloženě nehledám, spíš na ni čekám, jestli to dává smysl :). Ale velkou inspirací mi bylo např. video Ievy Balode pro FK Magazine, ve kterém jsem poprvé zjistila, že existuje nějaký Caffenol a od toho se asi vše začalo odvíjet.

Máš obľúbeného fotografa/fotografku, ktorý nejakým spôsobom ovplyvnil tvoj štýl a spôsob fotenia?

Snažím se zůstat věrná sama sobě, ale mými idoly jsou Vivian Maier za její vášeň, Annie Leibovitz za její vhled a vztah k jejím subjektům a Josef Sudek za jeho odhodlání a celoživotní závazek fotografii.

Kam to chceš s fotkou dotiahnuť? Máš nejaké ciele?

Nemám žadný konkretní plán. Určite mám svoje sny a prání, ale analogové fotce se venuji hlavne proto, abych si dokázala, že můžu delat to, co mě baví a co mi přinaší radost. Moc by mě tešilo, kdybych svoji práci mohla pomáhat a dělat radost lidem kolem sebe. Jednou bych rada měla temnou komoru, abych byla schopná rozšířit svoje workshopy a dělat analogové velkoformatové fotky, to je moje velké přaní.

Ve zkratce se dá říct, že fotím na analog pro radost z analogu. 🙂 Pro mě je to hodně o celém procesu. Když jdu v pondelí ráno do studia a vím, že mě čeká focení, vyvolaní filmu a zpracovaní fotek, to jsem nejšťastnejší. Co bude dál se uvidí.

Čo by si odkázala fotografom, ktorí na film začínajú fotiť?

Věřím, že focení na analog je především kreativní činnost, proto by ste se neměli bát výsledku, ale prostě začít fotit. Někdy máme pocit, že dokud není vše dokonalé (vybavení, načasování, vzdělání, finanční situace…) tak nemůžeme ani začít. Ale je to přesně naopak. Proto bych jim poradila ať si seženou jakýkoli foťák, filmy a jdou fotit, cokoli, co je inspiruje. Po prvních pokusech zjistí, jestli sdílí tu vášeň a pokud ano, tak ta jim pak pomůže v dalším posunu a porozumění technických aspektů analogové fotografie.

***

Veronika, veľmi pekne ti ďakujeme za rozhovor! Verím, že rovnako ako aj ja, aj ty si našiel niečo, čo ťa inšpirovalo a posunulo ďalej! Viac Veronikinej tvorby a fotiek nájdeš na jej Facebooku, Instagrame alebo webe. K dispozícii sú aj printy na predaj.

Všetky fotky boli použité s dovolením autora © Veronika Nöhrer.

Djibril
Autor

Zakladateľ a autor blogu. K foteniu na film sa dostal cez kamaráta, ktorý mu požičal starú Prakticu MTL5B. Odvtedy ho fotenie na film ozaj baví a veľmi rád sa delí o tieto emócie s druhými. Momentálne fotí na Yashica-MAT 124G, Leica M6 a Olympus µ[mju:] II.

Komentárov

Pridaj komentár

Táto webová stránka používa Akismet na redukciu spamu. Získajte viac informácií o tom, ako sú vaše údaje z komentárov spracovávané.

%d blogerom sa páči toto: